Pavel Sazama

Jsem otec, partner, lektor. Živím se jako strojní inženýr.

Prvních 20 let dospělého života jsem nabíral zkušenosti v zahraničí. Život za oceánem, bohatství a krach, lež, podvádění, předstíraní, poznávaní jiných kultur. Až dokonalý rozpad osobního, profesního života a zdraví mě zastavil. Doslova.

Začal jsem hledat jinou cestu.

Četl knihy, navštěvoval přednášky a semináře. Je těžké být upřímný sám k sobě. Zvládat rodinu, rodiče, práci, vztahy, sebe a neustálou změnu světa kolem. Nároky na nás, muže, jsou ale podstatně vyšší.

Moje hledání mě přivedlo až ke cvičení RE-CREATION Systemics. Umožňuje mi propojit své dosavadní zkušenosti do jednoho celku.

Zaleží mi na prostředí kolem nás, pracovním, životním. Vždycky mě hluboce zasahovala bezohlednost vůči těm, co se nemohou bránit - ženy, děti, planeta.

Rozhodl jsem se být součástí změny.

Tentokrát změny ZVENKU. Příležitost poznat destruktivní části mé osobnosti mi upravila směr životní cesty: změnu udělá každý z nás uvnitř, tím ovlivní své bezprostřední okolí. (Abychom si rozuměli. To destruktivní v nás nelze potlačit, pouze poznat a vědomě používat.)

Proč jsem lektorem RE-CREATION? 

Chci šířit to, co funguje pro mě. Přitom jediné, co předávám je "nářadí", jak každý může pracovat na sobě a podporuji komunitu, kam se člověk může obrátit, když si s něčím neví rady.

Sdílení své vlastní cesty s muži, kteří řekli svoje " A DOST! " svým vlastním iluzím je neuvěřitelná zkušenost.

Dechová cvičení jsem začlenil do své každodenní "údržby". Pomáhá mi udržovat rovnováhu anebo se vrátit zpátky, když mě něco rozhodí.


Záleží mi na výstupu mé práce, a to ze sobeckých důvodů. Nerad totiž plýtvám svým časem. Jak řekla moje dcera, tenkrát sedmiletá: "Nemáme čas ztrácet čas s ňákýma idiotama". A to platí pro mého vlastního idiota uvnitř. Znáte ho, ten, co říká, že to stejně nemá cenu... )

Chcete si přečíst celý Pavlův příběh?

Tady je :)

Od začátku:

Jako kluk jsem si hrával stranou od ostatních děti, i když si nevybavuji žádné konflikty. Nebylo mi příjemné se projevit před "publikem", mikulášské večírky nebo představení před skupinou dětí mě vyložené traumatizovaly.

Vzpomínám si na časté záněty dutin, středního ucha, nosohltanu, ale vedle těchto bolístek jsem měl klidné dětství, naši rodiče nám dali, co v té době mohli.

Akademické vzdělání:

Školy základní, střední, vysoká, technické vzdělání. Tady to začalo být zajímavé. Svoji destruktivní a sebe-destruktivní stránku jsem si vybíjel ve sportu, první úspěchy a neúspěchy se ženami, vymezeni vůči matce a otci. Na horském kole mě to táhlo do hor a do samoty. Začaly i bolesti hlavy: záněty z dětství zasáhly trojklanný nerv. Mňam! Snaha o popularitu nesla ovoce a byl jsem relativně oblíbený u různých frakcí, které se formovaly ve třídě.

Dospívání 1:

Po promocích jsem žil pár měsíců v Německu a pak se odstěhoval do USA. Procházel jsem životem poměrně úspěšně, zkoušel všechno možné, bez velkého plánu. Vlastně bez jakéhokoli plánu. Bral příležitosti, jak přicházely, jel na osobní šarm a protože jsem neměl moc závazků k okolí, žil si pro sebe. O následky se nestaral.

Dospívání 2:

Následovalo budování firmy, období workoholik. Staral se nadále pouze o sebe, ale vytvářel zdání angažovaného občana. Až když se narodila první dcerka, zpomalil jsem. Přišlo 35 a nic netušíc se mi život překlopil do období změn. Zdravotní stav se dále zhoršil, MRI vyšetřeni, operace dutin. Znám svoji lebku ve 3D barevně.

Po dvanácti letech jsem se vrátil domů. Trvalo mi dva roky tuto skutečnost přijmout. Razantně jsem změnil jídelníček, bolesti hlavy a permanentní zánět už nešlo tolerovat. Na svět přišla druhá dcerka, malý ohniváček. Začal jsem intenzivněji hledat informace pro osobni vývoj, knihy, semináře, vnímat následky své nevědomosti, ale pořád jsem nevěděl, co s tím.

Dospívání 3:

Potom přišel rozpad manželství. Vnímal jsem bolest, kterou má rozhodnutí způsobila mým nejbližším. Viděl následky, bral si za ně odpovědnost. Schopnost soucitu ale přijde až později. Přestal jsem utíkat a předstírat. Utíkat od změny, konfliktu, bolesti, před tátou, před vojnou, před životem.

A přišla podpora. Po letité práci na sobě, na emocích, učení, po skupinách, terapii, tantře, se objevily zárodky porozumění a propojení. A do chaosu rozchodu, odchodu ze zaměstnání, začal postupně pronikat řád. Ještě rok práce a definitivně odpadly bolesti hlavy. Trvalo mi čtvrt století (!) objevit, že bolesti v obličeji jsou nevyjádřené emoce (vztek).

Dospělost:

Všechno, co jsem prožil, je teď mojí součástí. Poprvé v životě stojím na pevných základech. Cítím, že chci šířit to, kdo jsem, včetně zkušeností z cesty, která mně sem dovedla. Poprvé v životě mám co dát.

To, že vnímám a vědomě používám jednotlivé části své osobnosti, mi dává možnost poskytnout svým dcerkám pevnou kotvu. Vnímat lidi ve svém okolí a taky lépe rozumět, jak jednají a proč. Rozpoznat v sobě, co je pro mě důležité, rozhodnout se a stát si za svým rozhodnutím.

Jako mistr přetvářky poznám faleš. Léta potlačovaní vlastních emocí mi umožňují číst skutečné emoce u ostatních. Poznáním tyrana v sobě neomylně poznávám manipulativní chování okolí.